Jsou to jména prostředků činnosti // nomina instrumendi. Podle ↗OTS vznikají ↗mutací od slovesných základů; jsou to názvy přístrojů, nástrojů a materiálů sloužících k vykonávání děje. Jinde jsou označeny jako názvy objektů, viz ✍AGSČ, 2010.

Produktivními prostředky tvoření jsou ↗sufixy, které se připínají ke slovesnému kmeni: ‑dl(‑o) (kloktadlo, lepidlo, mýdlo), ‑tk(‑o) (kapátko, tvořítko, pítko, vykrajovátko), ‑č (mísič, hnětač, kráječ, odpařovač, rýč, bič), ‑čk(‑a) (houpačka, děrovačka, sušička, myčka, plečka), méně produktivní jsou sufixy připojované ke slovesnému kořeni: ‑k(‑a)/‑ivk(‑a)/‑enk(‑a) (zápalka, spojivka, kropenka), ‑ák (plovák), ‑ník (výměník), ‑iv(‑o) (barvivo). Neproduktivní je tvoření koncovkou/sufixem ‑0 / ‑a / ‑e s variantami ‑j(‑0), ‑t(‑0), ‑v(‑0), kde j / t / v jsou konekty/epentetické konsonanty uzavírající otevřený kořen základového slovesa (lék, výtah, zdviž, závoj, kryt, oděv, brzda, spona, obživa, nůše), sufixy ‑ík (budík) a ‑nic(‑e) (varnice). Poměrně četná jsou ↗složená substantiva s druhou částí ‑hled, ‑měr, ‑vod, ‑met: drobnohled, plynoměr, naftovod, medomet. Přejatá jména mají sufixy ‑or (kompresor), ‑tor/‑átor (reproduktor, stimulátor), ‑ér (startér).